Šťavel kyselý – rostlina na hojení aftů i kožních nemocí.

Štavěl je ytrvalá, 3 až 15 cm vysoká, bezlodyžná, roztroušeně pýřitá bylina. Oddenek tenký, vodorovně a daleko se plazící, kořenující. Listy jsou pouze přízemní v růžici a v počtu 3 až 6, 3četné, řapíkaté, na rubu často nachově zbarvené, lístky obsrdčité, ve stínu či naopak při silném světle nebo i při doteku složené a dolů sehnuté. Květy jednotlivé, 5četné, koruna bílá, nafialovělá nebo vzácně narůžovělá, s fialovým žilkováním, na bázi se žlutou skvrnou, kvete v dubnu až květnu, v červenci až září se objevují kleistogamické květy, které jsou trvale uzavřené a samosprašné.

Výskyt

Preferuje stinné vlhčí lesy, háje, křoviny, lesní rokle, podél lesních potůčků, rostlina vysloveně stínomilná. Nejraději má čerstvě vlhké, nevápnité, výživné, humózní, hlinité, mírně kyselé půdy.

Použití

Sbíráme list, méně často oddenek. V současnosti se užívá převážně jen zevně ve formě kašovitých obkladů na různé kožní defekty nebo ve formě kloktadla při aftech v ústech. Kašovité obklady se osvědčily i při některých formách lupénky, kdy se přikládají denně na dobu 20 až 25 minut. Vnitřně se drogy užívá jen zřídka, protože přítomná kyselina šťavelová se v organismu slučuje s vápníkem v nerozpustný oxalát vápenatý, jenž se může usazovat v močových cestách ve formě kaménků, a kromě toho je tímto způsobem z organismu odčerpáván vápník. Dříve se mladé listy šťovíku používaly jako zelenina nebo do polévek či salátů.

Obsažené látky

V listech obsahuje mírně jedovatou kyselinu oxalovou (šťavelovou) a její soli. Kyselina má škodlivé účinky zejména na ledviny. Příznakem otravy bývá nevolnost, zvracení, křeče a depresivní nálada. U otráveného je třeba vyvolat zvracení (není-li spontánní) a podat mu aktivní uhlí, v těžších případech je nutné přivolat lékařskou pomoc.

Příspěvek Šťavel kyselý – rostlina na hojení aftů i kožních nemocí. pochází z Terčík.cz

Tweet