Bitva v Ardenách – její průběh i myšlenkové pochody.

Bitva v Ardenách je souhrnné označení pro německou protiofenzivu a její následnou eliminaci, které probíhali v prosinci 1944 až do ledna 1945 na západní frontě. Šlo o poslední pokud nacistického Německa zvrátit průběh války.

zdroj: youtube.com

Jméno

Bitva v Ardenách má spoustu dalších populárních jmen. Například německé kódové označení pro tuto operaci bylo Stráž na Rýně, v anglosaských zemích se prosadily názvy bitva o výběžek, zemní válka a Rundstedtova ofenzíva. Poslední jméno má pro zasvěcené lehce humorný nádech – Rundstedt strašlivě zuřil, že po něm byla nepřítelem pojmenována ofenzíva, kterou zarputile odmítal a které de facto ani nevelel, protože formální velitel působil pouze jako prostředník mezi Hitlerem a svými podřízenými. Hlavními skutečnými plánovači a veliteli ofenzívy byli Adolf Hitler, Walter Model a Hasso von Manteuffel.

zdroj: youtube.com

Pozadí bitvy

Na konci léta roku 1944 se situace Německa začínala stávat kritickou. Říše musela bojovat na dvou frontách a rozdělovat tak své omezené zdroje. Na východní frontě začali převládat Sovět a postupně zatlačovali Němce z dobytých území na hranice říše. Na západní frontě byla po vylodění Spojenců 6. června 1944 v oblasti normandie v operaci Overlord vytvořena druhá fronta, která donutila Němce přejít do defenzivních bojů. Díky materiální převaze spojenců a letecké nadvládě nad územím byl umožněn po vytvoření nástupiště rychlý postup do centrálních částí Francie a k osvobození Paříže. Po porážce Němců začali Spojenci mít pocit, že válka rychle skončí. Předpokládali, že německé armáda je na pokraji kolapsu a nemá již dostatečné síly na převzetí iniciativy a na protiútok.

zdroj: youtube.com

Hitler měl ale jiný názor, nehodlal se smířit s defenzivní rolí a s převálcováním spojeneckou materiální převahou, chtěl se pokusit o protiofenzivu, která by zvrátila průběh války. Z pohledu Německa nemělo cenu podnikat protiofenzivu proti Rusku v čele se silnou Rudou armádou a ohromným průmyslovým zázemím. Hitler se zaměřil na západ, protože Němci nepředpokládali, že by jejich protiofenziva rozdrtila Rusy nebo, že by se jim podařilo s nimi vyjednat příměří.

Podle jeho mínění po úspěšném útoku a zatlačení Spojenců nastane výhodná doba pro vyjednávání o míru, skončení bojů na západě a přípravám na bos se společným nepřítelem Německa i Západu, a to s komunistickým Sovětským svazem. Německá generalita viděla výhody útoku na západ ve stále se prodlužujících zásobovacích liniích Spojenců. které přinášely značné problémy v logistice.

zdroj: youtube.com

Hitler údajně 16. září 1944 dostal na konferenci o západní frontě inspiraci při pohledu na operační plán, když nastínil svůj plán na protiofenzivu v zalesněné oblasti Arden. Konečným městem bylo město Antverpy. Překvapivý útok měl být veden ze zalesněné oblasti, která byla velmi obtížně průchodná pro těžkou techniku, nacházela se na pomezí mezi americkou a britskou armádou s oslabenou obranou.

Bylo zvoleno i výhodné načasování v zimním měsíci, kdy Spojenci nebudou moci využít své letecké převahy a kdy bude většina spojenecké armády na vánoční dovolené. Německé generalita předpokládala, že je větší pravděpodobnost špatného počasí a přízemních inverzí, které znemožní nasazení letectva pro napadání útočných německých kolon, zásobovacích jednotek a frontových útvarů.

Vánoční datum také zapříčinilo, že část velícího sboru nebyla v dané oblasti. Úspěšný postup na Antverpy by přetrhal spojení mezi 21. skupinou armád polního maršála Montgomeryho v Belgii a Holandsku a zbytek armády generála Eisenhowera. Pokud by se tento plán vydařil, mohlo být podle Hitlera zničeno až 20 spojeneckých divizí. Plán tak dostal označení „Wacht am Rhein“, neboli stráž na Rýně, v rámci oklamání nepřítele.

zdroj: youtube.com

Hitler svůj plán vymýšlel celý měsíc uzavřený ve svém světě bez komunikace s okolím. V roce 1944 sice německý průmysl produkoval nejvíce vojenského materiálu, ale stejně nebyl schopen konkurovat spojeneckému potencionálu. Před začátek ofenzivy tak Wehrmacht stále neměl dostatek sil na útok. Německo mělo k dispozici cca 970 tanků pro první úder a 450 tanků po rozvinutí útoku. Německé letectvo Luftwaffe bylo v troskách a k dispozici bylo jen 1000 stíhacích bombardérů.

Naproti tomu, Spojenci měli ohromné zálohy, to se projevilo např. tím, že již 4. den po útoku byli Američané schopni zdvojnásobit počty svých vojáků na 180 tisíc mužů ve zbrani. Hitler chtěl útok uskutečnit 25. listopadu, ale po přesvědčování generálů souhlasil a posunul datum na 10., později na 16. prosince, to mělo dát jeho jednotkám více času na přesun a přípravám na útok. Název se operace se změnil z Wacht am Thein na Herbstnebel. Celá generalita byla proti Hitlerově plánu, mysleli si, že je nereálný. Německo už v té době nemělo dostatečné lidské ani materiální zásoby.

zdroj: youtube.com

Teoretický plán

Pod velením SS-Oberstgruppenführera Josefa Dietricha měla 6. tanková armáda SS a 5. tanková armáda Hasso von Manteuffela s podporou 7. armády generála Ericha Brandenerga porazit americké obranné pozice. Tanky měly prorazit frontu o šířce 150 km od města Monschau na severu po Echternach na jihu 6. tanková divize měla tvořit pravé křídlo, 5. tanková křídlo levé a od jihu měla krýt úder 7. armáda. Hitler předpokládal, že za počasí při kterém nebudou moct spojenecká letadla vzlétnout, dosáhnou jeho tanky břehů řeky Mázy či Maasy za dva dny. Po překonání řeky měla 6. tanková armáda postupovat na Antverpy a 5. tanková divize postupovat přes Brusel k přístavnímu městu na březích La Manche.

Hitlerův plán předpokládal vysazení řady diverzantů oblečených do spojeneckých uniforem a hovořícími perfektně anglicky za frontovou linii. Diverzanti měli vnášet zmatky do spojeneckých přesunů, vyřazovat spojení, zaměňovat ukazatele na křižovatkách atd. Úkolem vést diverzní útok byl pověřen SS-Obersturmbannführer Otto Skorzeny, který dokázal osvobodit Mussoliniho po pádu jeho režimu v roce 1943. Mezi jeho další úkoly mělo patřit i vyslání malých motorizovaných jednotek k mostům přes Mázu. Tyto jednotky měly za úkol mosty obsadit a udržet je do příjezdu německých čelních jednotek. Množství německých vojáků bylo před útokem vysazeno za spojeneckými liniemi.

zdroj: youtube.com

10. prosince, tedy 6 dní před začátkem ofenzívy, přenesl Hitler svůj hlavní stan z Vlčího doupěte do Orlího hnízda v pohoří Taunus poblíž Bad Nauheimu v Porýní odkud chtěl osobně řídit průběh nadcházející bitvy.

Američané v listopadu zaútočili na tzv. Západní val, kterou se jim podařilo prolomit severně od Arden. Následovat rychlý postup do Aachen, které se staly prvním větším dobytým německým městem. Operace na obou křídlech Ardenského sektoru prováděly slabé, nezkušené a neúplné americké jednotky 12. skupiny armád generála Omara Bradleyho.

4. divize amerického VIII. sboru generálmajora Troye Middletona bránily 129 km dlouhý úsek v Adrenách. Kvůli špatné práci spojenecké výzvědní služby nebyl tento sektor považován za důležitý. V sektoru se nacházely pouze 28. a 4. divize, které zde byly na zotavení po těžkých bojích, a 106. pěší a 9. obrněná divize, které se nezapojily do žádných bojů.

zdroj: youtube.com

I přes stálé množení informací o kumulaci německých vojsk na belgicko-lucemburské hranici nebyla do oblasti přesměrována žádná další pomoc. Eisenhowerův zpravodajský štáb špatně odhadl německé záměry, protože se domníval, že se bude jednat o nedůležitý protiútok v oblasti obsazených Cách.

Je nutno podotknout, že postoj Spojenců je pochopitelný. Německo totiž nemělo dost sil k provedení nebezpečné ofenzivy v jakémkoliv sektoru, mohlo dosáhnout jen dočasné převahy a to jen za cenu neospravedlnitelného oslabení ostatních úseků fronty. Hitlerův plán překvapil hlavně proto, že byl naprosto iracionální a nesmyslný. Stejný názor měli nejen Američané a Britové, ale i Němci. Proti tomuto plánu opakovaně protestovali oba hlavní stratégové, kteří jej měli doladit a provést. Oba jej považovali za zcela nesmyslný, bez šance na rozumný výsledek. Naději měli pouze někteří z polních generálů a ti taky nakonec pod tlakem okolností vystřízlivěli.

zdroj: youtube.com

Rundstedt po válce vypověděl takto: „Byl jsem šokován. Hitler mne vůbec nekonzultoval ohledně možností plánu. Bylo mi jasné, že dostupné síly jsou na tak mimořádně ambiciózní plán až příliš nedostatečné. Model byl téhož názoru. Ve skutečnosti žádný voják nevěřil, že cíl dospět k Antverpám je v praxi proveditelný.“

Další problém byl absolutní nedostatek zásobovacího paliva. Už podle plánů bylo na hranici, ale OKW je stanovilo podle tabulek udávající potřebu paliva k přesunu, ačkoliv je polní velitelé i Rundstedt upozorňovali, že pro boj v zimní krajině může jeho spotřeba vzrůst až 6x a že je bezpodmínečně potřeba minimálně dvojnásobek, aby byla šance na úspěšný dlouhodobý postup.

zdroj: youtube.com

Ofenzíva

Útok začal 16. prosince 1944 v 5:35 ráno, kdy zataženou oblohu rozzářila obrovská dělostřelecká příprava 2000 německých děl, která měla vytvořit palebnou přehradu pro postupující německé jednotky. Američané byli překvapeni počátkem a místem útoku. Hitlerovy jednotky sice neměly takový úspěch, jaký byl předpokládán a podstatná část diverzantů byla rychle dopadena a později část zastřelena, ale jejich nasazení způsobilo i tak velký zmatek a do jisté míry Spojence i paralyzovalo.

Američané po objevení prvních diverzantů začali provádět masové kontroly, zastavovali každé auto a všichni byli podporování podrobných dotazům z amerického způsobu života. Kontroloři ale byli natolik důslední, že prvních pár dnech zatkli 3x více mužů, než kolik bylo ve skutečnosti diverzantů. Obavy z atentátu také paralyzovaly štáby nejvyšších velitelů. Pro Němce se stalo výhodou také počasí, které znemožnilo Spojencům nasadit letectvo a nemohlo ani pořídit strategické informace o velikosti útoku. Ale v okamžiku, kdy se počasí zlepšilo bylo rozhodnuto. Spojenecké letectvo německé jednotky hravě rozdrtilo.

zdroj: youtube.com

Během prvních dní se německým jednotkám podařilo místy probourat spojenecký odpor a postoupit, to umožnilo vytvořit německý klín až do hloubky 80 km. Německá 5. tanková armáda se probojovala přes pozice 28. a 106. divize a postupovala dál na cílové místo. Tyto jednotky se dokázaly probojovat nejblíže k cíli. Dostaly se až ke Celles, pouhých 10 km od řeky Mázy.

Během rychlého postupu Němců byla vytvořena obklíčená oblast Spojenců v oblasti strategické křižovatky cest v prostoru městečka Bastogne. Strategické místo bránilo ve vytvoření zásobovací trasy postupující 5. tankové armády a vázala další útočné jednotky Němců. Oblast Batogne dostatečně bránila 101. vzdušná výsadková divize pod vedením amerického generála Anthonyho McAuliffa, která ji dokázala v náporu německých útoků udržet.

zdroj: youtube.com

V odříznutém městě dokázali výsadkáři bez dodávek munice, zásob, materiálu a záloh odrážet německé útoky. Němci dokončili obklíčení Bastogne 20. prosince. Po obklíčení započala nemilosrdná palba německých děl a útoky zbytku Luftwaffe. Díky leteckému zásobování 101. divize při vhodném počasí se její příslušníci dokázali udržet až do doby vyproštění 101. výsadkové 4. obrněnou divizí generála Pattona. Samotné prolomení proběhlo útokem tří amerických kolon na německou 5. parašutistickou divizi jižně od města.

Bojové velitelství R4 podporované 94. obrněným dělostřeleckým plukem a 37. tankovým praporem postupovalo na Bastogne. Od 4:45 26. prosince byly německé pozice pod těžkou spojeneckou palbou. Po skončení palby následoval tankový útok na vesnici Assenois, který skončil úspěchem a rozdrcením německé posádky. Později toho dne bylo Bastogne osvobozeno z obklíčení. Boj o město stál 12 000 německých vojáků a 3900 Američanů. Bylo zničeno 150 obrněných vozidel na americké straně a 200 na německé.

zdroj: youtube.com

Na jižním křídle německého postupu byla 7. armáda zastavena, aniž by se jí podařil větší průlom do spojeneckých linií. Podobná situace se odehrála i na severním křídle 6. tankové armády SS. Tanková armáda se nedokázala dostat přes Elsenbornský hřeben, i když některé její části postoupily do značných hloubek. Materiální situace 6. tankové armády byla žalostná převážně po stránce paliva a narůstajícího odporu Spojenců.

Tankisté SS byli 19. prosince stále ještě daleko od svých cílů, kterých měli dosáhnout již 17. prosince. Vedoucí německý generál Gerd von Rundstedt navrhoval tedy Hitlerovi přesunout jednotky SS do sektoru 5. tankové armády, kde by mohly podpořit mnohem úspěšnější útok. Spojenečtí vojáci před postupujícími Němci zapalovali tankovací stanice, ničili muniční sklady, znehodnocovali zásoby a další.

19. prosince se uskutečnilo setkání spojeneckých generálů pod patronací generála Eisenhowera ve Verdunu. Na poradě se rozhodlo o přesunu Pattonovy 3. armády z východu na sever a zahájení přesunu o 250 km do východních pozic k útoku na levém křídle výběžku. Den poté byly zmobilizovány všechny možné spojenecké jednotky v oblasti a nasazeny proti 17 německým divizím. Také bylo přerozděleno velení mezi spojeneckými veliteli. Jižní části fronty velel generál Bradley a severní oblasti maršál Montgomery, který dostal ,k nelibosti amerického generála, část Bradleyho jednotek.

zdroj: youtube.com

Německá strana 21. prosince zaznamenala jeden z posledních úspěchů, když se jí po urputných bojích podařilo vypudit americkou 7. obrněnou divizi brigádního generála Roberta Hasbrouka z městečka St. Vith. Von Rundstedotvi bylo již tehdy jasné, že Němci už nemají další síly na další postup, a proto požádal Hitlera o stáhnutí jednotek. Hitler ale nesouhlasil a trval na nasazení strategických záloh a oživení umírajícího útoku. Výsledkem ale bylo jen několik dalších zbytečných dní bojů, množství zmařených životů a vyčerpání německých záloh. V dalších dnech se vyjasnila obloha, to Američanům a Britům umožnilo nasadil letectvo. Slabá Luftwaffe nemohla zabránit Spojencům v napadání zásobovacích jednotek a postupujících kolon, a to začalo působit Němcům velké ztráty.

zdroj: youtube.com

Spojenci měli již 24. prosince v sektoru 32 divizí, která začaly na německé pozice tvrdě útočit a zatlačovat Němce zpět. Von Rundstedt a Manteuffel znovu žádali Hitlera, aby mohli své jednotky stáhnout, Hitler to ale naprosto odmítl. To vedlo k tomu, že německý ústup, který mohl proběhnout bez větších ztrát, byl vykonán až pod bezprostředními údery nepřítele a za zničení podstatné části německých sil. Rundstedt to nazval druhým Stalingradem.  

Zároveň s pozemním útokem plánovali Němci i letecký úder na letecké základny Spojenců. I přesto, že byla pozemní ofenzíva již zastavena, byl 31. prosince vydán rozkaz k provedení operace Bodenplatte následujícího dne v 9:20. Luftwaffe tak 1.ledna 1945 uskutečnila svůj poslední úder na západní frontě, který byl zároveň labutí písní německé ofenzívy v Ardenách.

zdroj: youtube.com

Výsledek bitvy

Spojencům se začátkem ledna 1945 podařilo vrátit hranice linií přibližně do oblasti, kde byly před zahájením ofenzívy. Nepodařený německý pokus zvrátit výsledek na západní frontě stál německou obranu při nejmenším 67 461 mužů, Američané přišli min. o 80 987 mužů a Britové o 1408. Materiální ztráty byly na obou stranách obrovské, ale Američané mohli oproti Němcům ztráty rychle nahradit. Na jedné straně ofenzíva na jedné straně zpomalila spojenecký postup na západní frontě, na druhé straně ale vedla k naprostému vyčerpání Německa, které se na západní frontě nepokusilo o žádnou významnou útočnou protiakci.

V boji byly nasazeny nové zázračné zbraně Německé říše, bohužel pro Němce přišlo jejich nasazení pozdě a v malým měřítku, takže nemohly významně ovlivnit situaci na frontě. Spojenecká početní převaha tyto moderní zbraně lehce převálcovala. V boji se také objevil první proudový stíhač s označením Messerschmitt Me 262, který létal rychlostí až 869 km/h, dále také nejtěžší tank své doby PzKpw VI Tiger II, nebo nejtěžší sériově vyráběné obrněné vozidlo, stíhač tanků JgdPz VI Jagtiger.

zdroj: youtube.com

Po znovudobytí Ardenské oblasti se začala projevovat strašlivá mementa německého postupu. Podle Peipera byly německé jednotky instruovány tak, aby zbytečně nebraly zajatce. Jestliže tomu tak bylo, většina velitelů tento rozkaz ignorovala, jediná jednotka, která poslechla, byla právě ta Pieperova, která spáchala také Malmédský masakr, během kterého bylo zabito několik desítek kapitulujících amerických vojáků. Když ho spojenečtí vojáci objevili, byl okamžitě zveřejněn, to mělo za následek zvýšení nenávisti mezi vojáky proti Němcům.

Bitva v moderní kultuře

Bitva v Ardénách se stala motivem pro mnoho filmů, počítačových her a knih. Jako například filmy: Přežili jsme Ardeny, část seriálu Bratrstvo neohrožených, Bitva v Ardenách a mnoho dalších. Mezi hry patří např. Call of Duty, především Call od Duty: United Offensive a také strategická hra 1944: Bitva v Ardenách. Knihy jsou např. Hlídka v Ardenách a Ardeny: Operace Litice. Dále se stala námětem pro píseň „Screaming Eagles“ od švédské skupiny Sabaton.

Během bitvy v Ardenách byl zajat Kurt Vonnegut, který své zážitky začlenil do románu Jatka č. 5.

Příspěvek Bitva v Ardenách – její průběh i myšlenkové pochody. pochází z Terčík.cz

Tweet