Čekanka obecná – bylina, která povzbudí i pomůže.

Čekanka je vytrvalá, mléčící bylina i přes 1 m vysoká, která v prvním roce vyhání růžici listů, stonek vyrůstá obvykle až v druhém roce. Stonek je větvený, zprohýbaný, poměrně slabý, ale tuhý, přízemní listy jsou kracovité, horní lodyžní podlouhle kopinaté a slabě chobotnatě zubaté. Květy mají asi 3-4 cm v průměru, modré, vzácně růžové nebo bílé. Kvete v červenci až říjnu.

Květy čekanky byly v minulosti přirovnávány ke smutným očím dívky, která očekává návrat milého z vojny – a odtud také vznikl český název rostliny.

Výskyt

Najdeme ji podél cest, v železničních náspách, polích, mýtinách, světlinách, sušších loukách, mezích, příkopech a pustých místech.

Použití

Sbíráme kořen, někdy i nať nebo list, nejlépe před rozkvětem,nebo květ, který je nejlepší hned v rozkvětu. Kořen se sbírá na podzim, od září do listopadu, nebo na jaře. Po sběru a omytí se rozřeže na asi 15 cm dlouhé kousky a suší ve stínu nebo při umělém sušení při teplotě max. 50 °C. Kořen je dlouhý až 30 cm a v průměru mívá okolo 15 mm. Květ se sbírá nejlépe za slunečného počasí v odpoledních hodinách.

Droga povzbuzuje chuť k jídlu, působí lehce projímavě, močopudně a žlučopudně, má také vliv na látkovou výměnu, užívá se při žlučových kaméncích, zánětech močových cest, při ledvinových kaméncích, při nechutenství a zácpě.

Podle J.A. Zentricha dále léčí záněty zažívacího ústrojí, zlepšuje činnost srdce, příznivě působí na funkci jater a žlučníku. Zevně ji můžeme aplikovat při některých kožních chorobách, jako jsou vyrážky, vředy, uhry, oční záněty, kdy se užívá výhradně květ, nebo na zanícené, opuchlé klouby. Lze ji použít při léčbě jaterních chorob i v léčbě nemocí sleziny. Obvykle se užívá nálev – jedna čajová lžička na 200 ml, 2-3x denně. Droga se také často míchá s jablečníkem, heřmánkem nebo smetankou.

Čerstvá šťáva z kořene vmasírovaná do pokožky hlavy podporuje růst vlasů. Z jejích sušených kořenů se připravuje již od 17. století náhražka kávy, tzv. cikorka. Pražením kořenů přítomný inulin a další cukry karamelizují, čímž vzniká tmavohnědé zbarvení cikorky, hořčiny se částečně rozkládají, a při tomto procesu se uvolňují aromatické látky.

Význam cikorky značně vzrostl v době napoleonských válek, kdy byl omezen dovoz kávy do Evropy. Dodnes je v některých oblastech Evropy, jako je Španělsko, Francie, Itálie, připravován z jejích listů sirup, velmi chutné jsou prý i mladé listové výhonky uvařené ve slané vodě a potřené máslem.

Někdy koncem 18. století zahradník v bruselské botanické zahradě nechal přezimovat kořeny listové čekanky pod vrstvou země. Když zem rozhrnul, zjistil, že čekanka vytvořila tzv. puky, což jsou nahloučené a k sobě pevně přitisklé listy bez zeleného barviva. Dnes jsou čekankové puky často pěstovány jako jemná, zimní, lahůdková zelenina zejména v západní Evropě. Připravují se z nich sladkokyselé saláty, saláty se smetanou nebo jogurtem, dušené na másle nebo zadělávané na smetaně. Právě v zimních měsících jsou zdrojem nejen vitamínu C, ale také karotenu či glykosidu intybinu.

Obsažené látky

Droga obsahuje glykosidickou hořčinu intybin (reguluje činnost trávící soustavy a ovlivňuje činnost jater, slinivky a krevní soustavy), dále inulin (15 až 20%, podle některých zdrojů i 40% – inulin je hydroskopický bílý prášek bez chuti a zápachu, špatně rozpustný ve studené vodě, ale dobře ve vodě teplé, který se používá jako výživa pro diabetiky, k získávání ovocného cukru a jako diagnostická pomůcka při měření činnosti ledvin), silici, cholin, třísloviny, manit, arginin, sliz, terpenové hořčiny a větší množství minerálních látek.

Příspěvek Čekanka obecná – bylina, která povzbudí i pomůže. pochází z Terčík.cz

Tweet