Vývoj černé pušky M16

Vývoj černé pušky M16

04. 11. 2019, 14:11

Americká útočná puška M16 je jedna z nejrozšířenějších pěchotních zbraní na světě, díky ní se také rozšířili náboje ráže 5,56 mm. Jde ale o velmi kontroverzní zbraň, která někdy vyvolává obdiv a někdy naopak naprostý odpor. Jak je to s ní tedy doopravdy?

Nemálo se diskutuje o tom zda je lepší ruský AK-47, nebo americká M16, respektive zda je lepší munice 7,63 x 39 mm, nebo 5, 56 x 45 mm.

M16

zdroj: google.com

U M16 se nejvíce vyzdvihuje její přesnost a moderní koncepce, ale za hlavní slabiny se považuje poměrně vysoká poruchovost při delší střelbě a citlivost na extrémní podmínky. Jisté ale je, že se M16 dobře zavedla a osvědčila natolik, že i přes intenzivní snaze zatím nebyla nalezela odpovídající a kvalitní náhrada.

Komplikované zrození

Historie M16 sahá až na počátek 50. let, kdy americká armáda rozhodla, že jako svou standardní pušku zavede 7, 62 mm poloautomatickou zbraň M14. Zároveň se ale také začaly ozývat hlasy, aby budoucí pušky používaly střelivo menších ráží. To by umožnilo nést větší zásobu munice, střílet vyšší kadencí, snížit zpětný ráz a při vyšší úsťové rychlosti by mohla kluka působit dokonce i větší škody něž dosavadní 7, 62 mm střelivo.

Poté se rozběhly první programy munice ráže 5, 56 mm, ale žádný neuspěl, protože chyběly vhodné zbraně. V roce 1954 došlo k prolomu, když Eugene Stoner ze zbrojovky ArmaLite navrhl plně samočinnou zbraň AR-10, ta sice měla ráži 7, 62 mm, ale později byla adaptována také na novou munici táže 5, 56 x 45 mm, čímž vznikl typ AR-15.

AR-10

zdroj: google.com

Od počátku ale neudělala největší dojem munice, ale samotný design zbraně. Namísto používaných odlitků z oceli se použil hliník a plasty, z oceli bylo vyrobeno jen několik součástek.

Neobvyklý byl i funkční mechanismus, kdy puška používala hodně rozšířený odběr plynů z hlavně, který poté působil na závěr s otočným závorníkem, ale v plynovém kanálku nebyl speciální píst, protože jeho roli zastupoval přímo nosič závorníku. Poznávacím znamením byla nosná rukojeť na horní straně těla, která obsahovala stavitelná mířidla. Puška předváděla velice působivé výkony, ale pořád narážela na odpor Pentagon, který chtěl zůstat u 7, 62 mm střeliva. V roce 1959 prodala firmy ArmaLite licenci na nové pušky zbrojovce Colt, poté zbraně zamířily na světový trh a byly dodány do několika zemí, hlavně do Asie, ale americké ozbrojené síly stále váhaly. Změnu způsobila až válka ve Vietnamu.

AR-15

zdroj: google.com

Příchod „černé pušky“

Na počátku 60. let pušky AR-15 koupila i armáda Jižního Vietnamu a až poté přišla objednávka od amerických vojáků, ale ne od armády, nýbrž od letectva. Výsledky použití v jihovýchodní Asii byly celkem rozporné, ale nakonec však armádní velitele přesvědčily.

V září 1963 armáda přijala pušku AR-15 do své výzbroje pod názvem M16 a začala si objednávat stále více a více kusů. M16 později získala přezdívku „Black Rifle“, která vyšla z jejího originálního kovo-platového vzhledu.

Pravdou ale je, že první zkušenosti s M16 nebyly úplně optimální. Vojáci na jednu stranu oceňovali její nízkou hmotnost, přesnost a snadné používání, kritizovali však nízkou spolehlivost pušky. Často docházelo k selhání střeliva, závěry se nezavíraly a M16 občas nevyhazovala prázdnou nábojnici. Vojáci chtěli i zásobníky s větší kapacitou než 20 ran. I přes tyto potíže dodávky pokračovaly a během 60. let už skoro všechny útvary armády i námořní pěchoty USA ve Vietnamu užívaly pušky M16. Problémy ale nezůstaly bez řešení a vznikla varianta M16A1, jejíž první kusy se zaváděly v polovině 60. let.

M16A1

zdroj: google.com

 

Na boku zbraně se objevila typická páka na dovření závěru a změnilo se provedení tlumiče záblesku na ústí hlavně. Také se ukázalo, že za většinu problémů nemůže sama puška, ale spíš nekvalitní údržba a nevhodná munice. Řešení těchto problémů zabralo poměrně dost času. Hlavně proto, že první snahy zlepšit munici vedly k dalším problémům. Jiný typ prachových náplní totiž zvýšil kadenci, takže selhání bylo ještě víc. Až v roce 1968 nebo 1969 se už dalo hovořit o spolehlivém fungování M16. Vojáci ocenili i nový zásobník, který pojmul 30 nábojů.

Parametry základní verze M16A1

  • Typ munice (mm): 5,56×45
  • Kapacita zásobníku (ran): 20 nebo 30
  • Délka zbraně (mm): 986
  • Délka hlavně (mm): 508
  • Váha prázdné zbraně (kg): 2,88
  • Úsťová rychlost (m/s): 990
  • Max. kadence (ran/min.): 750 – 850
  • Max. účinný dostřel (m): 640

Postupná modernizace

Zároveň s těmito změnami se země NATO dohodly na přijetí 5, 56 mm náboje jako další standardní typ munice vedle typu 7, 62 x 51 mm. Ale až v roce 1980 bylo rozhodnuto, že se nové malorážové střelivo stane jediným standardem, evropské země si ale vybraly odlišný typ střel, v Belgii vytvořený SS109, který využíval jiné drážkování hlavně než americký typ M193. Američané potěšení evropským přijetím střeliva 5, 56 mm, se podvolili ohledně typu střel, takže vydali požadavek na verzi M16, která bude určena pro ně.

V polovině 80. let proto vznikla M16A2, která měla dvě důležité změny, původní kuželově předpažbí s typickými vroubky na horní straně nahradilo jiné ve tvaru rýhovaného válce a skládá se ze dvou částí. Druhá změna se týká přepínače režimu střelby, který dříve umožňoval jednotlivé rány nebo neomezené dávky. Ukázalo se ale, že vojáci mají sklony při střelbě plýtvat municí, takže z M16A2 se dá střílet jednotlivými ranami dávkami po třech výstřelech.

M16A2

zdroj: google.com

Postupem času se ale ukázalo, že plně automatická palba je potřeba, a proto vznikla M16A3, která vrátila možnost dávek bez omezení. Vyrobeno bylo ale málo kusů pro speciální jednotky, které ji zavedly v 90. letech. Ve stejné době se už vytvářela další generace M16 ve verzi M16A4, která se ve službě objevila koncem 90. let, i přesto, že velká produkce se rozběhla až v dalším století. Hlavní změna je možnost odejmout nosnou rukojeť a na její místo instalovat různé druhy zaměřovačů.

Kromě základní vývojové linie armádních útočných pušek s hlavní o délce 20 palců, vzniklo také obrovské množství verzí a derivátů zbraně AR-15, resp. M16. Za nejdůležitější lze považovat ty zkrácené, které se obvykle označují jako karabiny. První se zkoušely už ve Vietnamu s firemním názvem CAR-15 a armádním označením XM177, ale brzy se jim začalo říkat „Colt Commando“.

XM177

zdroj: google.com

Hlaveň byla zkrácená na 10 nebo 11,5 palce, zbraně měly také sklopné pažby a vyznačovaly se i dalšími úpravami, které vycházely z rozdílného chování kratší zbraně a její munici. Výsledky nasazení však byly rozporné a výroba rychle skončila.

Firma Colt ale koncem 80. let znovu rozběhla práci na „krátké M16“ a nabídla karabinu M4, která úrovní odpovídala M16A2 a slavila mnohem větší úspěch. Stala se z ní jedna z nejobvyklejších zbraní speciálních jednotek. Varianta M4A1 odpovídá pušce M16A3, takže může pálit neomezenými dávkami.

Další obměnou M16 se stala zvláštní zbraň M231 FPW, která slouží pro střelbu skrze střílny bojového vozidla pěchoty Bradley, postrádá pažbu a dovede pálit vyšší kadencí. Vedle dalších útočných pušek různých velikostí je ale M16 i základem pro zbraně jiných kategorií, mezi které patří poloautomatické zbraně pro civilní trh, samočinné brokovnice, lehké kulomety a odstřelovačské pušky, jako třeba Mk 12 Special Purpose Rifle v americkém námořnictvu.

M231 FPW

zdroj: google.com

I přesto, že je M16 spojená s náboji ráže 5, 56 mm, existují modifikace pro jiné druhy střeliva. Specialitu představují verze na pistolové střelivu typu 9 mm Parabellum, zvané Colt 9 mm SMG, ale u těch je nutné dodat, že mezi deriváty M16 patří jen vzhledově, protože používá funkční princip běžný u samopalů – neuzamčený dynamický závěr.

Zatím bez nástupce

Puška M16 a její odnože se dočkaly obrovských exportních úspěchů, protože počet zemí, které tuto zbraň používají přesahuje stovku. Jen výroba základní řady útočných pušek M16 v USA a v licenci belgické značky FN přesáhla 8 milionů kusů, nehledě na další modifikace nebo produkci v jiných státech. Zpravidla jde o více či méně přizpůsobené licenční úpravy, jako jsou třeba C7 a C8 od kanadské společnosti Diemaco. Řada zemí dodává i nelicenční kopie, hodně rozšířená je i puška CQ od činské firmy NORINCO nebo podobná zbraň z Íránu.

Mezi nejzajímavější verze ze zahraničí patří HK516 od německé značky Heckler & Koch. V podstatě jde o hybrid koncepce AR-15 a konstrukce německé pušky G36. U speciálních jednotek získala velkou oblibu a byla to pravděpodobně zbraň, která zabila Usámu bin Ládina. Svého času se HK416 účastnila jednoho z programů US Army, která se již od 80. let pokouší najít nástupce M16 jako standardní dlouhé zbraně. Prozatím ale tyto srovnávací souteže skončily tím, že i přes dobře známé slabiny pušek M16 a M4 zatím neexistuje zbraň, která by byla o tolik lepší, aby se vyplatily obrovské náklady na její zavedení.

HK
HK-516

zdroj: google.com

Faktem také je, že u současných výrobních podob „černé pušky“ je už vyřešená většina dřívějších problémů, také se zvýšila spolehlivost v extrémních podmínkách. Američtí vojáci jsou s puškami od firmy Colt spokojeni a doporučují jejich vylepšování, ne úplné nahrazení jinou zbraní. To také naznačuje, že M16 je podstatně lepší zbraň, než někteří kritici tvrdí, a že ve službě vydrží pravděpodobně ještě velmi dlouho.

 

Příspěvek Vývoj černé pušky M16 pochází z Terčík.cz

Komentáre

Diskusia je prázdna.

Tento e-shop využívá cookies a bez jejich použití není schopen správně fungovat.  Snažíme se vylepšovat služby i díky analýze informací. Nebojte, vše bedlivě střežíme.