Šťovík kyselý

Šťovík je vytrvalá, dvoudomá 30-100 cm vysoká bylina.  Lodyha je přímá a listy podlouhlé, střelovité, přízemní dlouze řapíkaté a horní krátce řapíkaté nebo přisedlé. Květy jsou malé, jednopohlavní, krovky jsou 3,5 – 5 mm dlouhé, barvu mají zelenou nebo lehce do červena, jsou uspořádané v úzkých a řídkých latách. Kvete od května do srpna. 

Šťovík kyselý patří v naší flóře k největším producentům pylu, jedna rostlina vyprodukuje během kvetení až 400 milionů pylových zrn.

zdroj: google.com

Nejčastěji se nachází na loukách, pastvinách, podél cest. Na pustých a zaplevelených místech, přičemž preferuje vlhčí, dusíkaté a výživné půdy, nejlépe hlinité až rašelinné, neutrální až kyselé.

zdroj: google.com

U šťovíku sbíráme listy, méně často oddenek, obojí v dubnu až květnu. Dnes se šťovík bere jako zastaralá droga, v současnosti se používá převážně jen zevně ve formě kašovitých obkladů na různé kožní defekty. Užívá se také ve formě kloktadla při aftech v ústech.

Kašovité obklady se osvědčily i při některých formách lupénky, které se přikládají denně na dobu 20-25 minut. Vnitřně se tato droga úžívá jen zřídka, protože obsažená kyselina šťavelová se v organizmu slučuje s vápníkem v nerozpustný oxalát vápenatý, který se může usazovat v močových cestách ve formě kaménků a kromě toho je takto z organizmu odčerpáván vápník. Při požití většího množství může 05. Dříve se mladé listy šťovíku používaly jako zelenina do polévky nebo salátu.

zdroj: google.com

Obsahuje kyselinu šťavelovou, šťavelan, díky kterému chutná kysele, antrachinonové deriváty, organické kyseliny, vitamín C, oxalát draselný, flavonové glykosidy, minerální látky aj.

Příspěvek Šťovík kyselý pochází z Terčík.cz

Tweet