Plicník lékařský a jeho léčivé účinky.

Plicník je vytrvalá, 10-35cm vysoká bylina. Lodyha je přímá a chlupatá. Přízemní listy jsou v růžici, většinou přezimující, řapíkaté, čepel je široce vejčitá, celokrajná, nápadně bíle skvrnitá a hlavně na okrajích žláznatě chlupatá. Lodyžní listy jsou střídavé, přisedlé, široce kopinaté, celokrajné, skvrnité a chlupaté. Květy jsou ve vrcholových vijanech v úžlabí listenů, koruna je nálevkovité, nejdříve růžová nebo červená a později, po opylení, modrá. Kvete od března do května.

zdroj: fotobanka pixabay.com

Výskyt

Najdeme jej ve světlých listnatých lesích, lipových hájích, suťových a lužních lesích, na okrajích lesa a v křovinách. Preferuje sušší i vlhčí, výživné, zásadité i kyselé a písčité až jílovité půdy.

Použití

Sbíráme kvetoucí nať, která se seřezává, někdy jen listy. Sušíme ve stínu nebo za umělého sušení do teplot 40C. Uchováváme v dobře uzavřených nádobách. Droga má protizánětlivé účinky, usnadňuje odkašlávání, hojí a regeneruje sliznice dýchacích cest i trávícího ústrojí, zvyšuje také krevní srážlivost, působí lehce močopudně a svíravě, zevně se používá na krvácející hemeroidy. 

Obvykle se užívá ve formě odvaru, a to 4 šálky denně při kašli, zánětu průdušek nebo plicních nemocích. Zevně pak ve formě obkladu, kdy můžeme použít drogu čerstvou, záparu nebo odvaru, z dvojnásobku množství drogy, se užívá k omývání hnisajících ran nebo hemeroidů, kde se uplatnil protizánětlivý a svíravý účinek. Kvůli obsaženým alkaloidům by se plicník neměl užívat déle než 3 týdny a neměl by být podáván malým dětem a těhotným nebo kojícím ženám.

zdroj: fotobanka pixabay.com

Obsažené látky

Plicník obsahuje kyselinu křemičitou (asi 4%), slizové látky, saponiny, vitamín C, třísloviny (asi 10%), allantoin, fytosterin, cukry, cerylalkohol, pyrolizidinové alkaloidy a minerální látky (zejména vápenaté soli).

Příspěvek Plicník lékařský a jeho léčivé účinky. pochází z Terčík.cz

Tweet